11 způsobů náhledu na život

publikováno v: rubrika_clanky | 0

„Máš-li oči, abys viděl, uši, abys slyšel a trpělivé srdce, budeš znát odpovědi na otázky, které tvůj jazyk nebude muset pokládat.“  R. Vance Peavyho, 2013

Ráda bych z jeho knihy uvedla principy světonázorů prvních názorů, jelikož je vnímám jako velice inspirující do vlastního života. Často se sami sebe ptáme po smysluplnosti života nebo událostí. Říká se, že cesta tisíce mil začíná prvním krokem. 11 způsobů náhledu na život může být tímto prvním krokem, který může osvětlit smysluplnost údalostí v našem životě. Krásné inspirativní čtení!

1. Celistvost (holistické myšlení) – všechno je spojené. Vše ve vesmíru je součástí jediného celku. Není možné něčemu rozumět, pokud nechápeme, jak je propojené se vším ostatním.

2. Změna – vše je součástí neustálé změny. Jedno roční období střídá druhé. Lidé, zvířata, ptáci i ryby se rodí, žijí a umírají. Vše se mění. Existují dva druhy změn: spojování a rozdělování. Oba jsou nezbytné a vzájemně propojené.

3. Změny probíhají v cyklech nebo vzorcích. Nevidíme-li, jak nějaká změna probíhá a s čím je spojená, obvykle to znamená, že je naše vnímání ovlivněno našimi názory.

4. Fyzický svět je skutečný. Duchovní svět je skutečný. Jedná se o dva aspekty jedné reality. V každém z nich vládnou jiné zákonitosti. Lidé jsou bytosti fyzické i duchovní. Lidé jsou celiství. Nejvyšším cílem je rozvíjet se vyváženým a harmonickým způsobem – stát se respektující a respektovanou součástí „sítě života“.

5. Lidé mohou získat nové dary, ale musí o ně usilovat. Vyvíjet úsilí, jehož účelem je získání nových osobních kvalit, znamená „skutečně se učit“.

6. Je-li to člověku umožněno, učí se celistvě a harmonicky. Čtyři dimenze skutečného učení jsou: mentální, spirituální, emocionální a fyzická.

7. Duchovní rozměr lidských schopností obsahuje čtyři navzájem propojené stránky:

a) Schopnost mít sny, vize a ideály, poznávat duchovní nauky, cíle a teorie a reagovat na ně.

b) Schopnost přijímat je jako odraz svého potenciálu, o němž nevím nebo si ho neuvědomuji.

c) Schopnost vyjadřovat se slovem, prostřednictvím umění, literatury nebo matematiky.

d) Schopnost přeměnit tyto symbolické projevy v činy, zaměřené na přetváření možností v realitu.

8. Lidé se musí na rozvoji vlastního potenciálu aktivně podílet.

9. Je na každém, aby se rozhodl o svých činech a o rozvíjení vlastního potenciálu. Pro toho, kdo se chce vydat na cestu, je cesta vždy připravená.

10. Každý člověk, který se vydá na cestu rozvoje svých schopností, najde pomoc. Upřímnému cestovateli pomáhají průvodci, učitelé a ochránci.

11. Jediným důvodem selhání člověka je jeho vlastní neschopnost držet se filosofických  učení.

Autorem prezentovaného přístupu je R. Vance Peavy. Termín sociodynamický je složen ze slov socio a dynamický. Termín „socio“ je odvozený z latinského slova socialis, což znamená společník, spojenec, druh. Z uvedeného je patrná naše základní existence vyplývající ze vztahů. Slovo „dynamický“ je odvozeno z řeckého dynamikos, které znamená mocný, v pohybu, měnící se. Z knihy Sociodynamické poradenství – autor R. Vance Peavy s. 230 (přeloženo Euroguidance)

Napište nám